Podívejte se na českou ambasádu v Japonsku. Dokud nám ještě patří

Česká ambasáda v Tokiu, Nanzan Univesity i japonský hotel. Co mají společného? Kromě Japonska i českého architekta Antonína Raymonda.

Slavný český rodák založil v Japonsku svůj architektonický ateliér už před 90 lety, přesto však funguje dál, i po jeho smrti (1976). Japonci dodnes tvrdí, že právě Antonín Raymond patří k zakladatelům jejich moderní architektury. Řídí se také jeho pěti pravidly, které je naučil.

Poslední díl televizního cyklu Šumné stopy věnovaný Japonsku (ČT v sobotu 28. května ve 20:00), který svým neodolatelným způsobem provází "žasnoucí" architekt David Vávra, je věnovaný nejen pokračovatelům českého architekta, ale také české ambasádě v Tokiu. I s ní je totiž spojeno jméno Antonína Raymonda.

Budova české ambasády v Tokiu

Brutalistní architektura a české sklo

Jen málokdo se dostane na českou ambasádu v Tokiu. Je to škoda, protože je pokládána za jednu z nejvýznamnějších staveb našich zastupitelských úřadů. Lze jen doufat, že "nespadne do exekuce", s nimiž teď hrozí firma Diag Human. Sídlí zde totiž i České centrum.

Její tvůrci, architekti Ivan Skála a Jiří Louda (za spolupráce M. Kvíze a K. Kotrbové) vyhráli architektonickou soutěž už v roce 1968, v roce 1971 byl vítězný projekt dokončen a byla zahájena stavba. Dokončili ji o šest let později.

Pod projektovou dokumentací se objevil podpis architekta Antonína Raymonda, ačkoliv na ní nepracoval, byl v té době již nemocný  – ale muselo se vyhovět místním předpisům vyžadujícím japonskou "akreditaci". Prováděcí projekt se však už v ateliéru Antonína Raymonda zpracovával.

Předávání křišťálového poháru vítězi soutěže sumo

"Brutalistní architektura s doznívajícími tóny bruselského stylu," charakterizuje David Vávra českou ambasádu. Její autoři se nechali inspirovat i japonskou architekturou, především uměle vytvořeným terénem, do něhož stavbu "zapustili". V budově zastupitelství najdete také České centrum Tokio, které má k dispozici moderně vybavený multimediální výstavní sál v suterénu budovy, informační středisko a recepci v přízemí či knihovnu s fono/DVDtékou.

Na ambasádě nechybí ani vystavený křišťálový pohár (14 kg), který v různých podobách předává už od roku 1970 český velvyslanec vítězi čtrnáctidenního mistrovství v zápase sumo. Finále a předávání cen přiláká k televizním obrazovkám pravidelně snad celé Japonsko. Skvělá reklama, která možná řadu Japonců "navedla" ke koupi českého skla.

Křesťanské centrum s hotelem, Kiyosato, Shigefumi R. Tsuchiya, 2009

Raymondovi následovníci

Šestý díl věnovaný Japonsku a českým architektům seznamuje diváky i s následovníky Antonína Raymonda, především architektem Shigefumi R. Tsuchiyou. Jeho spolupráce s ateliérem Antonína Raymonda začala na projektu rozšíření Nanzan University. Tehdy dvaadvacetiletý mladík dostal skvělou nabídku, kterou dokázal využít.

Ateliér, kde pracoval Antonín Raymond se svými kolegy v letních měsících

1. Dodržujte lidský rozměr: architekturu bude používat člověk, proto musí být jejím základem lidský prvek. 2. Držte se přirozenosti: když je parcela šikmá, respektujte ji. Nic přirozeného se nesmí ničit. 3. Dbejte na jednoduchou formu a design: nepřipojujte nic zbytečného navíc. 4. Chovejte se ekonomicky a neplýtvejte penězi. 5. Buďte upřímní.

Architekt Tsuchiya vděčně vzpomíná na pět pravidel, která svým spolupracovníkům a žákům Raymond vštípil a jež oni používají i dnes.

"Nenáviděl jsem svět, byl jsem student a ti takoví tehdy byli. Antonín Raymond  mě správně nasměroval, změnil můj pohled na svět," říká architekt Tsuchiya.

Raymondova pravidla uplatnil i při svém návrhu Křesťanského centra s hotelem v Kiyosato v roce 2009. Ukázky této stavby včetně řešení pokojů jistě ocení i ti, kteří se jinak o architekturu příliš nezajímají.